Stabilita
Program při výpočtu stability redukuje zadané hodnoty úhlu vnitřního tření a soudržnosti zemin a hledá okamžik, kdy dojde k zplastizování konstrukce a její nestabilitě. Výsledkem výpočtu je pak stupeň stability, který odpovídá klasickým stabilitním metodám.
Pro výpočet stability je nutné mít materiálový model všech zemin Mohr-Coulomb, Drucker-Prager nebo modifikovaný Mohr-Coulomb a šesti-uzlové prvky. Standardní parametry výpočtu stupně stability lze měnit v dialogovém okně "Nastavení výpočtu".
Program v módu stabilita umožňuje výstup pouze deformací (ve směru Z a X) a přetvoření (celkového resp. plastického). Deformace konstrukce odpovídá stavu výpočtu pro redukované parametry zemin - nemá tedy se skutečnou deformací nic společného - podává obraz chování celého svahu resp. konstrukce v okamžiku porušení.
Velice vhodným výstupem u výpočtu stability jsou vektory posunů a ekvivalentní plastické deformace. Plastické deformace ukazují tvar a velikost plastických deformací (v tomto případě smykové plochy).
Program dále umožňuje posoudit svah v souladu s teorií mezních stavů resp. podle EN1997-1, návrhový přístup 3. V okně zadáme součinitele redukce úhlu vnitřního tření zeminyγM,ϕ a součinitele redukce efektivní soudržnosti zeminyγM,c, které redukují všechny vstupní parametry zemin. Pokud redukci zavedeme v souladu s EN 1997 (γM,ϕ = 1,25, γM,c = 1,25), je svah vyhovující pro FS = 1.0.
Rám "Výpočet" - výpočet stupně stability
Ekvivalentní plastické přetvoření - smyková plocha