Výpočet pažících konstrukcí
Výpočet podle EN 1997 zavádí několik typů dílčích součinitelů podle zvoleného Návrhového přístupu (NP).
Při návrhu podle EN 1997-1 se postupuje v zásadě podle teorie mezních stavů.
Redukce zatížení (NP1, NP2, NP3):
Programy počítající s celkovým zemním tlakem (Zemní tlaky, Pažení návrh, Pažení posudek) přenásobují dílčím součinitelem jednotlivé složky tlaku působící na konstrukci.
Základním předpokladem výpočtu je, že aktivní tlak působí jako nepříznivé zatížení, pasivní tlak pak jako zatížení působící příznivě. Jednotlivé obrazce tlaku jsou tedy přenásobeny příslušným dílčím součinitelem zatížení.
Redukce materiálu (NP1, NP3):
Parametry zemin jsou automaticky redukovány příslušnými dílčími součiniteli.
Redukce odporu (NP2): Dílčí součinitel odporu redukuje velikost pasivního tlaku před konstrukcí.
Zjednodušeně můžeme říci, že NP1 - Kombinace 2, NP2 a NP3 zvyšují velikost aktivního tlaku a snižují velikost tlaku pasivního, zatímco NP1 - kombinace 1 pouze zvyšuje velikost aktivního tlaku.
Tento postup ale může vést v některých případech ke změně chování konstrukce a k zavádějícím výsledkům. Je tedy nutné přistupovat k redukci vstupních parametrů velmi obezřetně.
Chování pažící konstrukce po odtěžení zeminy